Chybami se člověk učí. A ve škole by to mělo platit dvojnásobně!

Děti potřebují vědět, že negativní pocit z chyby neznamená, že selhaly jako osoby. Vedeme je k tomu, aby se naučily vnímat chybu jako normální součást procesu – chvíli, kdy si mohou říct: „Teď je mi to nepříjemné, ale něco se z toho naučím.“ Právě zvládání těchto emocí posiluje psychickou odolnost a buduje zdravé sebevědomí.

V češtině máme rčení: „Chybami se člověk učí.“ Jak je tedy možné, že ačkoli si uvědomujeme, že jsou chyby při učení důležité, máme z nich takový strach?

Příčin je několik. Vzdělávací systém je založen na tom, že jakmile žák udělá chybu, je za ni potrestán horším hodnocením. Pokud tedy každá chyba v testu žákovi ublíží, nelze snadno razit myšlenku, že jsou chyby prospěšné.

Navíc když existují dospělí, kteří u studentů živí myšlenku, že na některé předměty nemají talent a říkají jim věty typu „Na tohle nejsi, nikdy se to nebudeš schopen naučit.“ Přinášejí tak do vzdělávání mnoho předsudků a stereotypů.

Velký vliv mají také rodiče. Mnoho z nich na chyby svých dětí reaguje negativně. A právě u těchto dětí pak roste riziko, že až z nich jednou vyrostou dospělí, budou se bát udělat chyby, budou váhat, vyhýbat se příležitostem a vzdávat se při prvním náznaku potíží. 

Každý se může zlepšovat
Zásadní roli v tom, jak dítě vnímá chyby, hraje jeho vnitřní nastavení – zda věří, že se schopnosti dají rozvíjet, nebo že jsou dané a neměnné. V PED Academy podporujeme tzv. růstové myšlení, tedy přesvědčení, že každý se může zlepšovat, pokud věnuje učení čas a úsilí.  Děti pak nepovažují chybu za důkaz neschopnosti, ale za součást cesty. Naučí se říkat „ještě to neumím“, místo „nejsem na to dost chytrý/á“. Takové nastavení je klíčem k vnitřní motivaci, vytrvalosti i větší radosti z učení. Učíme děti, že mozek je jako sval – čím více ho používají a namáhají, tím silnější bude. Z pohledu neurovědy je chyba velmi cenným momentem. Když uděláme chybu a věnujeme jí pozornost, mozek se aktivuje – především v oblastech zodpovědných za učení a paměť. Vzniká jakýsi „signál překvapení“, který říká: tady něco nesedí, podívej se na to znovu.

Naordinuj si chybu! 
Právě tehdy se v mozku tvoří nová spojení, která nám pomáhají si danou informaci lépe zapamatovat nebo problém příště vyřešit jinak. To znamená, že největší posun v učení nastává právě tehdy, když dítě udělá chybu a následně ji začne zkoumat.  

Proto je tak důležité, aby chyba nebyla stigmatizována – mozek se totiž z chyb učí efektivněji než z mechanického opakování správných odpovědí.