Co by měl umět maturant v roce 2035? Znát sám sebe a dobře zvládat změny.

Do budoucnosti nevidíme. A pokud nás poslední roky něco opravdu naučily, pak je to opatrnost vůči jakýmkoliv jistotám. Pandemie covidu přišla téměř ze dne na den a změnila fungování škol, práce i běžného života. To, co jsme považovali za stabilní, se během pár týdnů rozpadlo – a nahradilo něčím novým.

Možná si přitom vybavíte větu, kterou jsme jako žáci slýchali poměrně často: „Nepočítej to na kalkulačce, nebudeš ji mít pořád u sebe.“ Dnes ji máme všichni. Každý den. V kapse. Podobné příklady ukazují jednu zásadní věc: předpovídat konkrétní dovednosti, které budou děti v budoucnu potřebovat, je velmi nejisté. O to důležitější je zaměřit se na něco hlubšího – na schopnost zvládat změnu.

Schopnost obstát ve světě, který se mění
Škola, která chce připravovat na rok 2035, nemůže stát jen na předávání znalostí. Ty jsou důležité, ale samy o sobě nestačí. Mnohem podstatnější je, aby si studenti odnášeli schopnost reagovat na nové situace. Změna totiž nebude výjimkou. Bude normou.
Proto by měl absolvent umět změny nejen snášet, ale aktivně s nimi pracovat. Rozumět jim, analyzovat je a hledat způsoby, jak je využít. Stejně tak by měl být schopen přemýšlet v širších souvislostech. Svět už dávno nefunguje v oddělených školních předmětech – ekonomika, technologie, společnost nebo životní prostředí se neustále prolínají. A orientace v těchto vztazích je klíčová.

„K čemu mi to bude?“
Každý učitel tuhle otázku zná. A každý dobrý učitel ví, že ji nelze jednoduše odbýt. Pravdivá odpověď totiž zní: Mnoho konkrétních věcí, které se ve škole učíme, v jejich přesné podobě v životě opravdu nevyužijeme. Slovní úlohy o pohybu, detailní historické události nebo izolované definice – ty se v každodenní realitě objevují jen zřídka.
A přesto má smysl se je učit. Ne kvůli jejich samotnému obsahu, ale kvůli tomu, co při tom děláme se svým myšlením. Trénovaný mozek totiž není zaskočený. Mozek nefunguje jako úložiště dat. Funguje jako systém, který se učí pracovat se zkušeností. Čím častěji je vystaven různým typům úloh, tím lépe se orientuje v nových situacích.
Student, který je zvyklý přemýšlet, hledat řešení a vybavovat si souvislosti, není později zaskočený, když stojí před problémem, který ještě nikdy neviděl.
Podobnost se sportem není náhodná. Fotbalista během tréninku nehraje jen zápasy. Posiluje, běhá, rozvíjí koordinaci, někdy se věnuje i jiným sportům. Všechny tyto činnosti dohromady z něj dělají lepšího hráče. Stejně tak by měla fungovat i škola – jako prostředí, kde se systematicky trénuje myšlení.

Od znalostí k porozumění
Jedním z častých problémů vzdělávání je roztříštěnost. Jednotlivé předměty stojí vedle sebe, ale málokdy se propojují. Výsledkem jsou znalosti, které sice existují, ale často nedávají hlubší smysl. Příprava na budoucnost přitom vyžaduje něco jiného. Vyžaduje schopnost vidět věci v kontextu.
Učivo proto nemůže zůstávat izolované. Potřebuje být zasazené do souvislostí, které studentům pomáhají chápat, proč se dané věci učí a jak spolu souvisejí. Nejde o to učit méně nebo „zjednodušovat“. Jde o to učit tak, aby znalosti tvořily celek.

Poznat sám sebe je stejně důležité jako znát svět
Vedle akademických dovedností se často zapomíná na jednu zásadní oblast – sebepoznání. Přitom právě to hraje klíčovou roli v tom, jak se mladý člověk rozhoduje o své budoucnosti. Absolvent by neměl odcházet jen s vysvědčením, ale i s vědomím, v čem je silný, kde má rezervy a co mu dává smysl. Právě to mu umožní rozvíjet svůj potenciál a postupně se profilovat v oblasti, která mu sedí.
Škola by proto neměla všechny studenty směřovat jedním směrem. Jejím úkolem je vytvářet prostor, ve kterém může každý hledat svou vlastní cestu.

Umět mluvit, vysvětlovat, spolupracovat
Schopnost komunikace dnes nabývá na významu – a v budoucnu to bude ještě výraznější. Nestačí mít dobrý nápad nebo znalosti. Je potřeba je umět sdílet, vysvětlit a obhájit. To znamená umět formulovat myšlenky, prezentovat je, diskutovat a naslouchat ostatním. A ideálně ne jen v jednom jazyce. V globalizovaném světě se jazyková vybavenost stává přirozenou součástí kompetencí, nikoliv výhodou pro pár vyvolených.
Když se na to podíváme z odstupu, cíl vzdělávání není v tom „naučit co nejvíce informací“. To by dnes ani nedávalo smysl – informace máme neustále na dosah. Mnohem důležitější je připravit člověka na to, aby se v tomto světě dokázal orientovat. Aby se uměl učit nové věci, reagovat na změny, přemýšlet v souvislostech a nést odpovědnost za svá rozhodnutí.
Jinými slovy – aby byl schopný vést smysluplný a spokojený život.

Jak k tomu přistupujeme v PED Academy
V PED Academy proto nevnímáme vzdělávání jako předávání izolovaných znalostí. Kurikulum pro nás není seznam témat, která je potřeba „probrat“, ale nástroj, jak systematicky rozvíjet myšlení a osobnost studenta.
Učivo zasazujeme do kontextu, propojujeme ho a vedeme studenty k tomu, aby přemýšleli, diskutovali a hledali vlastní řešení. Podporujeme je v tom, aby poznávali své silné stránky a učili se s nimi pracovat.
Protože budoucnost neznáme. Ale víme, že můžeme připravit mladé lidi na to, aby v ní obstáli. A to je možná ta nejdůležitější dovednost ze všech.