„Nemám ve třídě kamarády.“ Co dělat, když se dítě svěří s takovými pocity?

„Nemám ve třídě kamarády.“ Co dělat, když se dítě svěří s takovými pocity?

Někdy jde o skutečný problém, který potřebuje řešení. Jindy se jedná o přechodné období – únavu, přetížení, změny ve vztazích nebo citlivější fázi vývoje, kdy dítě situace prožívá intenzivněji než dřív. Vždy ale platí: Je důležité dítě vyslechnout, brát jeho sdělení vážně a zachovat klid. Cílem první reakce není situaci hned vyřešit, ale dát dítěti pocit bezpečí a opory.

Zastavme se a dejme prostor emocím. Když dítě přijde s takovým sdělením, potřebuje především cítit, že ho dospělý slyší a že unese jeho emoce. Co v takovou chvíli můžeme jako rodič říct?

  • To, co popisuješ, zní hodně nepříjemně.
  • Mrzí mě, že to takto prožíváš.
  • Děkuji, že mi to říkáš. Pojďme si o tom v klidu popovídat.

Co naopak určitě neříkat? I když jsou tyto reakce často myšlené dobře, dítě může získat pocit, že jeho prožívání není důležité nebo že je na problém samo.

  •  To nic není, to přejde.
  • Určitě si to jen moc bereš.

Co věta „Nemám kamarády“ vlastně říká?

Věta „nemám kamarády“ může znamenat různé věci. Pomůže jemné doptávání na konkrétní situace. Často se ukáže, že dítě ve třídě vztahy má, ale právě teď se cítí nejistě, osaměle nebo řeší drobný konflikt, který v jeho prožívání zesílil. Když se chceme o situaci dozvědět víc, můžeme pokládat různé doplňující otázky:

  • „S kým jsi dnes byl/a o přestávce?“
  • „S kým jsi seděl/a u oběda?“
  • „Je někdo, s kým se ti občas daří si hrát nebo povídat?“
  • „Kdy je to ve škole pro tebe nejtěžší?“
  • „Ví o tom někdo dospělý ve škole?“

 Děti uklidňuje, když vědí, co mohou udělat a že na to nejsou samy. Jaké řešení spolu můžete najít a navrhnout?

  • Domluvte se na jednom konkrétním spolužákovi/ spolužačce, se kterým zkusí být o přestávce.
  • Pomozte dítěti najít jednoduchou startovací větu, například „Můžu si k tobě přisednout?“
  • Domluvte konkrétní místo nebo aktivitu, kde se bude cítit jistěji.

Dítě nepotřebuje každodenní výslechy, ale jistotu, že dospělý situaci sleduje a stojí při něm. Pomáhá krátký každodenní rozhovor (Co se dnes povedlo? Co bylo těžké?), když oceníme jeho snahu a odvahu. Zaměřit se taky můžeme na posilování jeho vztahů i mimo školu, například na kroužcích, v sousedství, společně tráveným časem.

Kdy je potřeba zbystřit?

Určitě situaci řešte se školou co nejdříve, pokud:

  • dítě nechce chodit do školy a má zjevný strach,
  • často si stěžuje na bolesti břicha nebo hlavy před odchodem do školy,
  • dítě o sobě mluví velmi negativně,
  • potíže trvají delší dobu nebo se zhoršují.

Většina podobných situací se při včasné, klidné a společné spolupráci rodičů a školy daří dobře řešit. Dítě potřebuje především cítit, že není samo a že dospělí jeho prožívání berou vážně.

Jak to děláme my?

V PED Academy pravidelně sdílíme s rodiči, co se ve třídách děje – nejen ve výuce, ale i v oblasti vztahů a třídního klimatu. Každý týden posílá třídní učitel zprávu o tom, co se děti učily, co se jim daří a jaké situace ve třídě aktuálně řešíme.

Na to navazuje měsíční zpráva od metodika prevence, která se více zaměřuje na vztahy mezi dětmi, aktuální témata (např. spolupráce, respekt, emoce) a dovednosti, které u nich rozvíjíme. Součástí bývá i krátké vysvětlení pro rodiče a doporučení, jak mohou dítě podpořit doma, aby škola a rodina mohly dobře spolupracovat.