Organizace času druháků a starších dětí - jak se ji naučit a dobře ji zvládat?

Ve vyšších ročnících základní školy přibývá domácích úkolů a mimoškolních aktivit. Je důležité, aby se děti naučily stanovovat si cíle a priority, organizovat si čas a myslet flexibilně. Jak jim v tom mohou pomoci rodiče? Přinášíme několik tipů. 

Trénink odhadování času
Aby si uměly děti vytvořit realistický rozvrh nějaké činnosti, potřebují mít dobrý přehled o tom, jak dlouho věci trvají. Je také potřeba naučit se vyhodnocovat průběžně, jak se věci vyvíjejí. Vytvořte si rozpis – plán toho, co je třeba udělat. Nechte dítě, aby si svůj den/ své odpoledne naplánovalo a rozepsalo samo. Po skončení dne tabulku společně projděte, diskutujte o tom, co se nestihlo a vyplňte společně novou variantu. 
Například: Když jsem měl naposledy fotbalový zápas v 17 hodin, měl jsem potíže se soustředit na domácí úkoly.  
Řešení: Své nejtěžší úkoly budu vypracovávat před tréninkem. 

Plánování dlouhodobých úkolů 
Rozhodnutí, kdy udělat dnešní matematický úkol, je jedna věc. Zorganizovat si přípravu prezentace, projektové práce nebo příspěvku do soutěže, které mají přijít za tři týdny, je úkol mnohem složitější. 
Klíčem u dlouhodobých projektů je rozdělit je do menších kroků – například čtení podkladů, vyrábění nebo vyhledávání zařizování materiálů. Tyhle úkoly můžeme rozdělit na ještě menší části, jako je postupné čtení kapitol dle plánu apod. 
Například: Pomozte svému dítěti plánovat úkoly v kalendáři pomocí nalepovacích poznámek. Nalepovací papírek lze snadno přesunout na jiný den, pokud práce trvá déle, než se očekávalo.
Nebo může dítě plánovat kroky potřebné k dokončení projektu tak, že půjde v plánech v čase zpětně od data, kdy má být hotovo. Promluvte si o procesu společně, aby zadání nebylo tak náročné.

Pojmenování důsledků
Někdy k důsledkům nesprávného plánování času dochází přirozeně. Například když dítě úkol nesplní, může se cítit nejistě při probírání nové látky a uvědomí si, že je méně připravené než jeho spolužáci. Někdy je třeba, aby hranice a důsledky stanovil pedagog, někdy je hlavní část práce na rodičích. Zásadní je ale spolupráce.
Například: Děti si mohou samy vybírat, s čím si budou po práci hrát nebo co dalšího podniknou – mají tedy možnost volby a pocit autonomie. Platí ale jednoduché pravidlo: zúčastnit se mohou jen ti, kteří mají své úkoly splněné. Děti tak zjistí, že když pracují zodpovědně a dobře si rozvrhnou čas, čekají je příjemné odměny.  Nebo děti pracují na větším týdenním projektu. Každý den mají možnost na něm chvíli pracovat. Některé děti si práci naplánují a po malých částech všechno v klidu zvládnou. Někdo všechno odkládá a na konci týdne zjistí, že mu na dokončení nezbyl čas. Projekt tedy na konci týdne není hotový. Ale to není trest -  je to zkušenost. Dítě vidí, že když si čas neohlídá, něco nestihne. Příště už si to možná svůj čas rozvrhne jinak.